neděle 5. listopadu 2017

Komu se nelení, tomu se...jelení

Podzim přináší kromě občasné nepřízně počasí, a tudíž nutnosti poprat se s prací ve větru a plískanici, také opačnou stránku mince: po vykonané práci venku se pak můžeme uchýlit do sucha a tepla domova, dlaně zahřát šálkem horkého čaje a ve chvíli volna sáhnout po dobré knize nebo...papíru, nůžkách, štětcích... ;)

Přesně takhle vznikla následující trojice přání. Variace na lesní téma. :)




Přání jsou v základu velmi podobná - liší se jen motivem pozadí a umístěním detailů.

úterý 1. srpna 2017

Totem

Zatímco Olga už úkol zadaný u Kukače splnila dvakrát, já - ostuda - jsem byla se svým pozadu. Ne, že by nebyl už chvíli hotový, ale znáte to: nafotit, fotky stáhnout, upravit, napsat text... Zkrátka mi to trvalo hodně dlouho, ale zase kdy jindy než v létě si mohu dovolit lenošit? ;)

V mých původních myšlenkách byl základem kus kůry, možná na něj ještě někdy i dojde. Ano, správně jste pochopili, že nakonec jsem se rozhodla jít jinou cestou. Organická kůra je nesmírně zajímavá, ale já jsem měla pořád ještě v paměti další přírodninu, kterou jsem chtěla využít a tady by asi spojení s relativně plochou kůrou byl oříšek. Na procházkách se psem si totiž vyhlídla a ana kraji lesa schovala poměrně zachovalý a krásně vybělený fragment zaječí lebky. Ano, ano, právě ta měla být (a ve finále je) hlavní částí mého výtvoru. Vydesinfikovaná, lehce dobarvená vosky, korunovaná...a nic víc. Je to artefakt sám o sobě.


Jako doplňkové mi posloužily dvě menší lebečky ptačí - tentokrát už jen a pouze uměle vytvořené odlitky z vlastnoručně vyrobených forem, použila jsem samotvrdnoucí bílou hmotu. Jednu jsem ,,zarámovala" a druhá je symbolicky doplněná křídly.



O barevnosti jsem přemýšlela poměrně dlouho, vždyť možností je tolik! Nakonec jsem ale zvolila k neutrální bílé barvě lebek její kontrastní protipól, taktéž barevně neutrální černou. Jediným vpravdě barevným zástupcem je na mé paletě tedy několik odstínů tyrkysové...

Ale nezdá se vám, že postupuji z opačného konce? Chybí vám začátek?  Tady je: s lebkou v ruce (paralela shakespearovské Hamletovy scény ,,Být, či nebýt....") jsem uvažovala kam a jak bezpečně, ale zároveň důstojně lebku umístit a připevnit...nakonec zvítězila myšlenka krabičky, či malé skříňky, chete-li. Nechtěla jsem nic přehnaně pravidelného, takže jsem si z kartonu vytvořila dvě menší a jednu o trochu větší krabičku bez víčka, technikou dekupáže je co do povrchu sjednotila natrhaným tenkým balicím papírem v hořčicovém odstínu, přetřela průhledným médiem a nechala důkladně uschnout. Balicí papír vytvořil tu a tam příjemný zvarhánkovatělý povrch a médium mi zajistilo v druhém kroku vznik sympatických prasklin. Přišla totiž na řadu vrstva černého gessa. Krásně kryje díky své hustotě, ale zároveň reaguje na lesklý nesavý povrch a vytváří praskliny. Ty odhalují spodní vrstvu žluto/okrového papíru a celková tmavá vrstva nepůsobí tak kompaktně a těžkopádně.

Krabičky byly hoté a připravené, přišla chvíle na kompletaci základu - spodní, největší krabička (kvůli stabilitě) dostala nožičky - čtyři větší dřevěné korálky jsem natřela tyrkysovou akrylkou a jednoduše přilepila.


Mezi jednotlivé díly jsem použila ,,součástky" vyrobené ze smotaného proužku papíru...


...nebo ze samotvrdnoucí hmoty (to v případě, že jimi bylo třeba nivelovat nestejné výšky).

 
Nad ozdobou na vrchní díl jsem dumala pár hodin. Skládala jsem dohromady různé korálky, stuhy, přírodniny...nakonec vyhrála tahle kombinace ;)


A velké finále patřilo lebkám...bylo to jednoduché: každá dostala malý, na míru vytvořený stojánek, aby byla umístěna přesně, pevně a přesto téměř neviditelně. Je hotovo. Můj totem se tyčí v celé své kráse do výšky téměř čtyřiceti centimetrů. :)

 

sobota 29. července 2017

Červencový ScrawlBox

Baví mě, jak to má ScrawlBox domyšlené - v tom červencovém je to znát několikanásobně.
Krabička přišla lehce pochroumaná - na první pohled je jasné, že někdo zauvažoval, co je uvnitř a neudržel zvědavost na uzdě. Ale protože obsah je uvnitř ještě pojištěn papírem zalepeným originální samolepkou ScrawlBoxu, došlo mi všechno.
S ohledem na předpokládané teplo je tento set laděn do chladivých studených tónů - bílé, modré a černé + lehký ,,mrazivý" třpyt.



S fixy od Artline jsem zatím, pokud vím, neměla tu čest, takže jsem na ně zvědavá.

Kuretake je obvykle sázka na jistotu - jejich křídový fix jsem ale nikdy v ruce neměla, tak se těším, až jej vyzkouším. A modrý Wink of Luna vhodně doplní mou sadu tří štětcových popisovačů získaných darem od spřízněné duše ve Státech. Náhody se dějí. :)

Sada nárazuodolných pastelek Staedler je v tomto případě vyrobena z materiálu WOPEX (což je dřevoplastový kompozit).

Milou drobností jsou přiložené bonbóny - osvěžující Fizzers.

Jako pokaždé je součástí zásilky práce mladého umělce, při níž byly použity právě výrobky obsažené v tomto boxu. Tentokrát jde o teprve šestnáctiletou Sydney Nielsen - její práce je opravdu obdivuhodná a dívčina má před sebou jistě slibnou budoucnost. Témata sice často odpovídají jejímu věku, ale její talent je nepopiratelný a barevnost odvážná.

A otázka nakonec: kdo z vás má ještě zkušenosti se ScrawlBox zásilkami a jakou?

úterý 25. července 2017

Vánoční

Některé myšlenky je třeba nechat utrát.
Už od loňského podzimu jsem měla v hlavě myšlenku na letošní letní ,,pracovní" setkání s Lenkou a Olgou u Kukače a dumala jsem, jak zvládnout vnitřní výzdobu vánočních průhledných baněk. Možností je spousta, já vím, ale...měla jsem na mysli jednu konkrétní variantu - zimní krajinku.
Protože mám ráda všechno technicky dotažené do konce, dlouho jsem otálela a hledala a přemýšlela a zkoušela...až jsem nakonec někdy kolem Nového roku holkám své téma představila a zároveň jsem musela přiznat, že tentokrát jsem připravená pouze teoreticky. :) Vsadila jsem na staré dobré ,,víc hlav víc ví" a nadnesla pár dotazů a podnětů ohledně velikosti ozdob, použitých materiálů a podobně. Do léta času dost...

Jenže čas pádí naprosto nekontrolovatelně vpřed a když nastal den D (rozuměj setkání u rybníka), nebyla jsem o mnoho moudřejší. Respektive měla jsem veškerý potřebný materiál (objednaný i nalezený přírodní) a měla jsem jasno, kterým směrem NECHCI jít, ale vyzkoušet postupy, které by měly dopadnout dobře jsem zkrátka nestihla. Nicméně jsem nezoufala, protože je dobré vědět, kudy cesta nevede a kudy se ani ubírat nechci. ;)

Na začátku tedy byla rekapitulace nahromaděného materiálu a pomůcek: nebudu vás nudit výčtem všeho, co by se mohlo hodit...prostě si představte, co byste mohli potkat v zimní idylické krajině.... ;)




Pak došlo na dekoraci plastových polokoulí a tvorbu samotné ,,krajinky"...


 
...a po překonání jistých úskalí došlo konečně na kompletaci, dozdobení a závěrečnou fotodokumentaci. :)


Mám dojem, že Oli byla jediná ukázněná, která stíhala fotit i jednotlivá stádia práce. Já se poctivě přiznávám k zaujetí prací a ignoraci foťáku.



Nicméně nakonec jsme slavně zvítězily a vánoční trio je tady: tramtadadáááá!

 
Olga už svůj ,,vánoční" blog má publikovaný také, nakoukněte.

pondělí 24. července 2017

Jen pár vteřin....

Prší a prší a prší...vytrvale.
Nemám nic proti závlaze, už byla opravdu třeba!
Nemám nic ani proti dnům, kdy mne počasí ,,donutí" ;) zůstat doma, uvařit si šálek dobrého čaje a sáhnout rozečtené knížce...naopak.

Na druhou stranu je fajn moci také zavzpomínat na krásné, prosluněné dny. V mé paměti vytanul jeden, který měl s tím dnešním něco společného (déšť) a přece byl v mnoha ohledech diametrálně odlišný...
Není to tak dávno, kdy jsme s kamarádkami zrealizovaly další z řady našich kreativních setkání u jihočeského rybníka. Jsou to pro mne malé svátky, protože co je lepší než strávit čas ve společnosti milých lidí, kteří jsou naladěni na stejnou strunu, nikam nespěchat, užívat si každou chvilku... A jednou z takových chvilek byl kratičký okamžik těsně po dešti. No dešti - bylo to vlastně ve skutečnosti jen pár kapek. Teplota a slunečné počasí spolu s naducanými bouřkovými mraky daly vzniknout krásné duze, ukázkové. Kamarádky se ji jaly fotit, ale já čekala na větší zázrak - v naší oblasti je poměrně častá duha dvojitá, říkala jsem jim. Vzaly mé tvrzení na vědomí a dost možná je v duchu napadlo, že jsem moc náročná. Netrvalo dlouho, zvedla jsem oči od rozdělané práce a...byla tam! Překrásná, dvojitá, na pozadí šedavých bouřkových mraků a uprostřed krajiny prozářené sluncem. Trvalo to pár vteřin a začala se ztrácet. Moje fotky jistě nejsou dokonalé, ale věřte, že ten pestrobarevný, několik okamžiků existující most dokonalý byl. :)


Fotím, fotíš, fotíme. :)


středa 28. června 2017

ATC

Téma ATC vám znalým jistě představovat nemusím.
Méně znalým ve zkratce vysvětlím, že se jedná o malou formu umění na nějaké téma. Prostor, který má umělec k dispozici, je ohraničen rozměry 2,5" x 3,5", materiál a technika je vlastně libovolná - není-li toto samo předmětem zadání.
Nezanedbatelnou (a mnou velmi ceněnou) podmínkou je neprodejnost ATC, je třeba si je měnit či případně jednoduše věnovat.

Nebudu vás dlouho napínat - před nedávnem jsem se domluvila s jednou kanadskou umělkyní, že si "átécéčko" vyměníme. Včera mi pošta doručila dlouho očekávanou obálku...kartičky mají na každé straně o půl palce víc ;), ale to nevy. Každopádně se mi líbí jak barevně, tak i motivem a kombinací technik. Každá má dokonce vlastní kapsičku.


Navíc mi autorka mj. poslala také několik zajímavých papírů, filigránových výřezů, papírových kvítků, knoflíků...

  
...a hrstku barevných výseků. Vše je pro mne cenné jako osobní dar, ale kromě toho je to čerstvý závan motivů a vzorů.


V neposlední řadě obálka obsahovala i milý osobní dopis a fotografii autorky...díky, Eleanor! 
Má sbírka ATC se tedy zase rozrostla o dva zajímavé kousky.
A jak jste na tom s ATC vy?

pondělí 8. května 2017

Kytky? No jo...kytky...

Když mi kamarádka před časem nadšeně líčila kytky z foarmiranu, pochválila jsem jí je (opravdu se jí povedly), ale nijak mě to netáhlo to zkusit taky. Nejsem kytková... ;) Na druhou stranu jsem ale přeci jen přemýšlela o materiálu, který se střihá, vysekává raznicemi nebo šablonami, zahřívá, tvaruje, barví...technicky to vypadalo zajímavě. Nakonec jsem se rozhodla ho vyzkoušet - ať vím, co umí. Zkusila jsem si různé druhy zpracování (teplý i studený foarmiran, mačkání, narovnávání a ,,vytahování"...), poskládala jsem kvítky barvené i v základní barvě hmoty, s umělými pestíky, brads nebo středy vytvořené nalepením kamínku či pomocí tečky barvy.




 Nakonec se musím přiznat, že mě nejvíc bavila spíše jednodušší (a rychlejší) varianta zahřátí pouze na pár vteřin horkovzdušnou pistolí a šup, šup poskládat dohromady s pestíky. Dokonce i ta bílá nenabarvená hrana tam má své kouzlo a místo.


Nebo o malinko střapatější varianta...


A když už jsem měla foarmiran v ruce, ještě jsem zaexperimentovala s barvením - olejové pastely a razítkovací barvy jsou klasika. Dobře se osvědčily i akvarelové voskové pastely. Zkusila jsem sáhnout po akrylkách a byla jsem zvědavá, jak si s tím hmota poradí...šlo to. Jen při zahřívání je třeba být ještě o něco ostražitější - smrštění je velmi rychlé. Vznikl zajímavý, jakoby sametový povrch...



A nakonec jsem si nechala kvítka s použitím metalických voskových past od Pentartu - mají překrásný, lehce blýskavý nádech (na fotkách není příliš vidět, odlesky vypadají žlutě či bíle...prostě to budete muset sami vyzkoušet ;)...). Tyhle jsou ve finále z mého pohledu nejzajímavější.




Tedy shrnuto: já jistě nebudu ten typ, co bude okouzlovat realisticky snovými kvítky na něž si budete chtít sáhnout, abyste zjistili, jestli jsou či nejsou živé...ale na druhou stranu je fakt, že je to zajímavý materiál, co dost snese a je velmi tvárný. Rozhodně jsme se spolu nesetkali naposledy. ;)

A co vy, už máte zkušenost? Pochlubte se svým květinářstvím! :)